Víra, naděje a láska...

Neutečete před nimi. Před hordou růžových blogů, kde není žádný příspěvek, který by nebyl okopírovaný odjinud a před pluky růžových profilů na komunitních serverech jako jsou lidé.cz.
Společným jmenovatelem těchto zvráceností je to, že mají zpravidla prepubertální a raně pubertální autorky a naprosto stupidní jazykovou stránku. Chápu, že slečny chtějí být kůl (sorry, cool), super, in a sexy. Ale psát ocziczka není ani jedno z toho. Z vlastní zkušenosti vím, že tyhle jazykové veletoče mě dokáží lépe než co jiného odradit s takovým člověkem komunikovat. Také nahodilé psaní vELkýCh a MalÝcH písmen je minimálně nečitelné.

Ony tyhle slečny jsou všeobecně zvláštní, ačkoliv mě neznají, píší mi (občas a čím jsem starší, tím méně) přes ICQ, že mě milují, chtějí se mnou přes ICQ chodit a když ani s tímto nepochodí, tak mi navrhují sex přes ICQ. Nic proti tomu, ale je to stejné jako mít požitek z jídla, o kterém mi někdo vypráví. Nejlepší je se s těmito děvčaty vůbec nebavit, protože už se mi stalo, že za čtvrt hodiny poté, co jsem jednu třináctku odpálkoval do příslušných mezí, mi psala nějaká její "úpo supa kámojda", že nechápe, proč s ní chodím, že je úplně blbá atd., že zatímco ta holka chodí do sedmičky, ona už je v osmičce a umí se líbat, že se jí líbí holky i kluci a chce se mnou mít sex po ICQ. Po marném vysvětlování, že je mi 21, jsem z druhého konce republiky a chci být do budoucna knězem, putují obě slečny pro jistotu na Ignore List.
Jaký závěr z toho učinit? Snad, že ICQ by mělo být od 15 nebo ještě lépe od 18 let a běda těm, kdo by byli mladší. :))

Druhá věc, která mě dovede spolehlivě vytočit a odradit, jsou hrající profily u lidí téměř jakéhokoliv věku. Přijde mi malinko vlezlé vnucovat druhým hudbu, když chtějí mít třeba ticho nebo nesdílejí stejný hudební vkus. Navíc hudba, která se z profilů line je až nepříjemně hlasitá a její spouštění docela zpomaluje můj obstarožní notebook.

Chápu, že v období rané náctiletosti se asi nedá vyhnout přemýšlení a zájmu o témata, která se mohou zdát banální, ale i o banálních věcech jde přece psát s invencí, bez šílených zdrobnělin, bez šišlání, bez w, bez anglické transkripce a bez toho, že bych pod fotky kamarádů psal MTMMMMR.