Víra, naděje a láska...

Je dobrým (či špatným) zvykem, že lidé, kteří se vzdálí z domova či zaměstnání o sobě s oblibou referují každý týden. Nemusíte se bát (resp. nemusíte se těšit), že vás každý týden budu oblažovat svými moudry. To spíše jednou za čas.
Někteří už asi víte, že jsem se stal součástí instituce zvané Teologický konvikt, která je prvním rokem přípravy na kněžství a sídlí v Olomouci v budově kněžského semináře. Těm, kteří jsou stále mimo mísu: to je taková kolej, kde se lidé (většinou muži) připravují na kněžství.

Tak tedy... 8. září jsem se dovlekl s kufrem, cestovní taškou a oblekem na svůj pokoj v Konviktu. Bydlíme zde tři – Jirka z Prahy, Jarda z Újezda u Valašských Klobouk a já – náš pokoj je v rohu budovy, má trojúhelníkový tvar, což značně ztěžuje účelné využití místa, protože zde nejsou žádné pravé úhly. Zdá se, že si navzájem celkem rozumíme, tak snad nebude společné soužití problém.
Postupně jsem se začal seznamovat i s ostatními bratry a to jak neorganizovaně, tak i organizovaně při tzv. Kolečcích, kde jsme každý vyprávěl běh svého života. Někdy to byl nudný sebezpyt, ale občas se daly vypočút takové perly jako "Nakonec jsem se stal manažerem luxusní restaurace v Londýně, ale to mě za chvíli přestalo bavit, tak jsem dal výpověď a nastoupil jako řidič u pojízdné tržnice." nebo "Já si vlastně nepamatuju, jak jsem zaslechl povolání, ale poslední tři roky mi pořád někdo říkal, kdy už budu tím knězem, tak jsem tady." nebo "Některá spolča si chovají morčátko, to naše si chovalo konvertitu- mě."

Brzy po nástupu nás čekala veliká sláva- Veni Sancte za účasti otců biskupů. To je taková slavnostní bohoslužba, při které je vzýván Duch svatý a je jí zahajováno studium v Konviktu. Zúčastnili se: Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, Mons. František Václav Lobkowicz OPraem, biskup ostravsko-opavský, Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský, Mons. ThLic. Dominik Duka OP, biskup královéhradecký a P. František Koutný, vicerektor Nepomucena v Římě.

Náš denní program vypadá většinou tak, že ráno vstaneme (v 6:15), potom máme ranní modlitbu, mši svatou, snídani a dopoledne výuku. V poledne modlitba Anděl Páně, potom oběd, osobní volno, studium, četba a nějaký zvláštní večerní program (někdy duchovní, jindy zábavný, vzdělávací, sportovní). Spát chodíme v 22:30.

bratr František