Víra, naděje a láska...

Vánoce se blíží a s nimi i tradiční diskuse, proč si křesťané tyto svátky tak nárokují. Žijí totiž v mylném přesvědčení, že se jedná výhradně o křesťanský svátek, že 25. prosince slavíme narození Ježíše Krista a nic víc.
Nikoliv, nepříliš vážení redaktoři Novinek a ČTK, nežijí v tomto přesvědčení. Každý rozumně uvažující křesťan si je vědom nejen toho, že 25. prosinec není výročním svátkem Kristova narození, má ho pouze připomínat, ale i toho, že toto datum (které se mimochodem nekryje s okamžikem zimního slunovratu o 4 dny) se slaví již minimálně od roku 336 záměrně, protože symbolicky naplňuje obraz světla (Krista), které lidstvu zazářilo ve tmě (srv. Jan 1:5.9) a jako náhrada za slavnosti spojené s římským slunečním kultem. Úmyslem tehdejší církve totiž nebylo původní slavnosti úplně zavrhnout, ale vtisknout jim nový smysl a náplň.

Toto tvrzení je však domýšlivé a krátkozraké. Křesťanství totiž není zdaleka prvním náboženstvím, které si adoptovalo zimní slunovrat jako svůj den „D".
Abychom vyjmenovali alespoň některá božstva, tak předkřesťanský bůh Mitra, Zarathustra, Osiris, a dokonce i mayský Quetzalcoatl, ti se všichni narodili o zimním slunovratu, ačkoliv po nějakou dobu vládl zmatek v tom, zda je slunovrat 21. nebo 25. prosince.
Den D křesťanství ovšem nejsou Vánoce, nýbrž Velikonoce.
Zoroastriáni slaví narození Zarathuštry až 26. prosince. Tvrzení, že se Mithra měl narodit okolo zimního slunovratu je nepodložené a vzniklo nejspíše tak, že v pozdním římském slunečním kultu byl Mithra se sluncem ztotožněn (Deus Sol Invictus Mithras okolo 100 po Kr.). Když tedy Římané slavili okolo 25. prosince „znovuzrození" slunce (Natalis Invicti), dochází k spojení slova „natalis" s Mithrou, pravdou však je, že žádný starověký text neuvádí datum narození boha Mithry. O datu narození Osirise jsem nezjistil nic podrobnějšího, jen že byl synem boha země Geba a bohyně nebe Nut. Quetzalcoatl není mayské, ale aztécké božstvo.
Tvrdit, že vládl zmatek v tom, zda byl slunovrat 21. nebo 25. prosince, je, vzhledem k starověkým znalostem astronomie a důležitosti tohoto data pro řadu kultů, nesmysl.

Navíc křesťanství převzalo většinu tradic. Například vánoční strom a smrkové větvičky mají své kořeny v jednom z pohanských svátků a Santa Klause už znali Keltové.
První záznam o vánočním stromku máme z roku 1570 v Brémách. Diskontinuita mezi zánikem germánských kultů a rokem 1570 je značná, proto je nepravděpodobné, že by se tento zvyk přenesl z pohanských zvyků, přestože se zdobení stromků u Germánů a Keltů vyskytovalo. I církev zpočátku vánoční stromky odmítala jako pohanský zvyk. Není na místě tvrdit, že tuto tradici převzalo křesťanství, protože vánoční stromek nikdy nebyl a není spojen s vírou.
Santa Claus (nikoliv Klaus) je jen zkomoleninou holandského jména pro sv. Mikuláše. Jeho současná podoba je pak dílem reklamního oddělení firmy White Rock a objevuje se okolo roku 1915.

Dokonce i v Bibli se dočtete (Jeremiáš 10:2-5) o doporučení, aby se křesťané nechovali jako pohané, tedy nekáceli v lese stromy, které pak ozdobí stříbrem a zlatem a ve svých domech přibijí hřeby. Tedy i samotná Bible spolu s historií nás učí, že slunovrat není výhradně křesťanským svátkem, že celé Vánoce jsou v duchu předkřesťanských náboženství.
Jeremiáš 10:2-5 - Toto praví Hospodin: "Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody. To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou. Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké. Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého. – hovoří o modlách, nikoliv o vánočních stromcích. Nedovedu si představit, že by prorok žijící na území Judska, které zrovna neoplývá lesy, odrazoval Židy od kácení stromů za účelem jejich zdobení.
Bible nás učí o mnoha věcech, ale o slunovratu tam mnoho není. Nemluvě o tom, že slunovrat opravdu není křesťanský svátek, ale astronomický (popř. chronologický) jev. Celé Vánoce naštěstí nejsou v duchu předkřesťanských náboženství, jejich smysl a podstata je vrcholně křesťanská.

Proto není potřeba mít špatné svědomí, že slavíme Vánoce, i když právě nevyznáváme křesťanskou víru. Vánoce totiž odjakživa patří všem.
A katedrála patří všemu lidu...

Značnou část textu věnuje "neposkvrněnému početí" Panny Marie. V textu se podle něj tyto zmínky objevily až v řecké části vývoje evangelií a zřejmě proto, že byly blízké tehdejšímu helénistickému myšlení a mytologii.
Není řeč o neposkvrněném početí Panny Marie, tedy že se narodila bez poskvrny prvotního hříchu pro budoucí zásluhy svého Syna, ale o početí z panny.
Tvrdit, že se něco objevilo až v řecké části vývoje evangelií, je naprostý nesmysl. Všechna evangelia byla napsána řecky, neexistuje žádná řecká část jejich vývoje.

Všímá si i toho, že křesťanství zdůrazňuje radostnou zvěst o narození Vykupitele, a jaksi odsouvá do pozadí pochybnosti Josefa o Mariině otěhotnění a slzy betlémských matek, kterým dal král Herodes Veliký povraždit synky do dvou let v naději, že mezi nimi bude i Ježíš, kterého jako židovského krále považoval za hrozbu pro svůj trůn.
Josefovy pochybnosti (a jejich vysvětlení) jsou zachyceny v evangeliu podle Matouše (Mt 1:19-20), není důvod je nějak „slavit" o Vánocích.
Autor textu zřejmě nemá liturgický kalendář, jinak by věděl, že ve vánočním oktávu si církev připomíná 28. prosince Mláďátka betlémská, tedy právě tyto první nedobrovolné mučedníky pro Krista.

Odpověď na otázku v titulku je prostá. Vánoce na Novinkách.cz patří konzumu, postsocialistické protikřesťanské agitce a nepříliš myslícím novinářům z ČTK, která má interní předpis, že slovo Bůh se má psát zasadně s „malým" b.

Přeji krásné a požehnané svátky všem lidem dobré vůle.